2006


Vánoce jsem si nechali doznít ještě 8.1.2006 na koncertě ve sboru CČSH v Kobeřicích. Program byl shodný se slavkovským, bez sólových čísel. Zde jsme ocenili důvěrnou atmosféru zdejšího kůru, který se k některým oslabeným hlasům choval docela milosrdně, takže celkový zvuk byl vyvážený.

Velikonoce

začaly zahřívacími koly na Zelený čtvrtek a Velký Pátek. První den zaznělo mimo žalmy "pouze" Martiniho trojhlasé In monte Olivetti a ženský trojhlas v Ebenově Smiluj se, Bože. Nikdo nepoznal, že jsme na poslední chvíli vypustili nádherný doprovod flétny, protože v té zimě nebyla sebemensší jistota, že by se flétna s hlasy doladila.
V pátek jsme se soustředili zejména na obřad uctívání sv. Kříže. Olejníkovy chorální Výčitky vyzněly v prostoru našeho kostela důstojně a po chvilce jsme přidali variace Adoramus Te, Christe z Taizé, pro které snad byl náš kostel postaven.
Na Vzkříšení Páně opět zazněla velikonoční sekvence Victime Paschali Laudes a s varhanami Chvála Boží v přírodě L. van Beethovena a Oběť posledního vyškovského rektora Františka Nováka. Pak se zkoušky soustředily na přípravu na doslova horké červnové období. Pro svátek Sv. Ducha jsme uvedli nově chorální sekvenci Veni Sancte Spiritus, zreprízovali Mozartovo Ave verum a částečně Franckovo Panis angelicus. Zde se nám vyloupla n¨další sólová sopranistka Martina Tesáčková, díky které jsme dílko mohli provést i za nemoci Jarky Andrlové.

Slawków

Loni jsme byly panem starostou Kostíkem vyzváni k reprezentaci města u dalších partnerů: 9.-11.6. jsme byli na oslavách 720. výročí písemné zmínky o Slawkówě (kousek od Krakowa) a oslava byla uchopena skutečně z gruntu. Účinkovali jsme částí světského programu mezi dechovými orchestry na náměstí a v neděli jsme měli vyhrazený čas před mší sv. Těžko říci, nakolik Poláci rozuměli naší polštině v 1. žalmu Wacława z Szamotuł (Błogosłowiony człowiek), ale tvářili se chápavě a potěšeně.

Slavkov

Dva týdny nato byla další partnerská akce, tentokrát na slavkovském zámku, kde se v rámci oslav 85. výročí existence slavkovského fotbalu mimo jiné uskutečnil menší sborový maraton, realizovaný našimi přáteli z rousínovského sboru Danielis, partnerským sborem z Mödringu a naší maličkostí. I vzhledem k tomu, že každý sbor předvedl nejméně hodinu svého umění (ve dvou blocích - prvním vážnějším, druhém rozmarnějším), byly výkony na straně sborů i publika hrdinské. My jsme si na začátek druhé části připravili Monteverdiho Nářek Ariadny (Lasciatemi morire) a celkem to u nás čítalo 18 titulů. Nervů vyteklo dost a dost, ale v Černé zámecké kuchyni u pečeného selete bylo vše velmi rychle zapomenuto.
Po následující úterní zkoušce bylo nutno reagovat na páteční resignaci předsedy. Během několika minut byl do čela sboru postaven dosavadní jednatel Marek Kuchta, jeho funkci převzala Anička Kotvrdová a sborové pokladničky se ujala Majka Hošková, takže výbor je opět 5členný.

Darney

Ve dnech 29.6.-2.7.2006 jsme si ještě odskočili do francouzského města Darney, které je s našimi dějinami spjato již téměř 90 let. Zde se 30.6.1918 shromáždila československá brigáda tvořená 21. a 22. střeleckým plukem k příležitosti předání praporu 21. pluku a složení vojenské přísahy. Prapor předal jednotce francouzský president Poincaré, přítomen byl mimo jiné i Dr. Edvard Beneš, pozdější československý president. Legionáře na své cestě do vlasti navštívil i T. G. Masaryk. Je podivuhodné, že dodnes jsou v Darney známy některé písně, zpívané tehdy legionáři. Proto jsme si k té příležitosti připravili sokolský pochod Lví silou a Masarykovu oblíbenou lidovou píseň Ach synku, synku. Ale po pořádku:
Vyrazili jsme ze Slavkova po šesté ráno a kvůli zácpě v Praze a ještě jednou na německé dálnici (mimochodem v těch místech způsobila havárie kamionů v protisměru 15kilometrovou kolonu) jsme přibrali dvouhodinové zpoždění, ale díky řidičům jsme do Darney dorazili ještě před desátou. Po pozdní večeři jsme byli snad všichni kolem půlnoci v posteli.
Ráno jsme si po snídani jsme si krátce akusticky oťukli sál, kde jsme měli večer vystupovat a na jedenáctou jsme vyrazili k památníku čs. legionářů na kopci za městem. Sluníčko se činilo, takže jsme vyhledali jakýs takýs stín živého plotu kolem památníku a litovali jsme hasiče naše i francouzské, kteří stáli celou dobu na slunci. Po projevech a kladení věnců jsme vystoupili i my a celý akt zakončili.
Večer nás čekala druhá půlka koncertu, když první obstaral houslista Petr Růžička (1972), žijící v Marseille. Měli jsme poněkud obavy, jak se naše vystoupení spojí s jeho, protože zvolil formu quasi výchovného koncertu, show inspirovanou zčásti divadlem Husa na provázku a konkrétně nejspíš Ivou Bittovou. Kupodivu posluchači tu změnu přežili a málem jsme jim nevyhověli, když volali po přídavku. Vzali Händlovým Canticorum iubilo zavděk tak, že si řada přítomných zpěváků dílo zazpívala také.
Sobota začala po snídani prohlídkou muzea českoslovnsko - francouzské vzájemnosti, které vybudoval a dodnes se dojemně stará p. prof. Poirot. Zejména většina mladších členů sboru získala poznatky z naší historie, jaké v dějepise nikdy neslyšela. Následovalo přijetí sboru starostou města Darney, kde alimentární požitky obstarávali zbylí členové místního sboru, neboť větší jeho část dlela v rodišti sv. Johanky z Arku. Drze se přidali k našemu přednesu Bortňanského, což jsme jim s gustem oplatiti, když pod vedením p. Poissona zapěli naši lidovou. Prostě jsme si rozuměli. Po obědě jsme krátce zazpívali chovancům ústavu v Darney, který měl ten den otevřené dveře a byla zde spousta rodinných příslušníků. Pro ty, kteří nás minulé dny obsluhovali v jídelně, zvlášť pro Stephana a Veronique našly naše dámy malé dárky a byla z nich velká radost.
Odpoledne jsme vyrazili do lázní Contrexéville a na skok do Vittelu. O šesté večer sloužil P. Milan Vavro s P. André Simominem mši sv., při které jsme si mimo (ještě) svatodušní sekvence zazpívali většinu repertoáru s varhanami - Mozarta, Beethovena, Francka a Nováka. Naštěstí skvělá akustika kostela pomohla některým mírně znavenými hlasům a všechno dobře dopadlo. Ráno jsme naše francouzské přátele potrápili odjezdem v 6:00, což pro dámy, připravující snídani znamenalo spánek zvíci několika málo hodin, protože ještě kolem půlnici zněly městem vítězné písně, neboť Francie ma MS ve fotbale porazila Brazílii a postoupila do semifinále.
Na zpáteční cest jsme se stavili "jen" ve Speyeru a největší románský dóm na světě z 11. století zanechal na řadě zpěváků patřičný dojem. Dál už jen svištěly pneumatiky a do Slavkova jsme dorazili za soumraku, t.j. před desátou. Na rozdíl od účinkování v polském Slawkowě postrádalo Darney prakticky všechnu nervozitu, stresy a strachy, většina lidí uznala, že si docela odpočali. Že na tom mělo jistý podíl výborné jídlo a pití, to jsme si přiznali taky.

Letos začaly zkoušky již počátkem srpna. Došlo také k veliké změně - přibyly pravidelné zkoušky v pátek, což nevyhovovalo všem, takže byl sbormistr nucen oddělit nácvik repertoáru úterního a pátečního. Bohudík se to osvědčilo, v úterý cvičíme program liturgický (Vánoce), v pátek neliturgický (koncert).
29.9. jsme se rozloučili s naším věrným členem, RNDr. Ivanem Novotným, krátce zvaným Ivánek a popřáli jsme mu šťastné působení v jeho novém bydlišti - ve Vyškově.

Vánoce


Pustili jsme se novou cestou - nacvičovali jsme Pastýřskou mši č. 2 Františka Kolaříka z roku 1926. Byl to velký nezvyk, nejméně Kyrie a Gloria jsme se doslova prokousávali. Díky tomu, že větší část sboru zkoušela již od srpna, se zejména Kolařík nakonec dostal do krve a provedení 24.12 i 26.12. skončilo šťastně, byť kontrabasista doběhl až na poslední chvíli a jinými maličkostmi dostávaly nervy svoji pravidelnou dávku emocí.
Na vánočním čili Svatoštěpánském koncertě jsme si dovolili provést zdánlivou maičkost - Christus nobis natus est Josefa Ferdinanda Norberta Segera, velmi choulostivou věc hlavně v našem kostele, kde svižná polyfonie obtížně prorážela dlouhým dozvukem.. Novinkou byla i první vlaštovka z Tištínského kancionálu (1648) Již slunce z hvězdy vyšlo, kde jsme si udělali menší přípravu na příští rok. V koledách jsme letos prošli Ameriku, Anglii, Itálii, Norsko, Rakousko a Rumunsko.