Jan Campanus Vodňanský
*27.12.1572 Vodňany †13.12.1622 Praha

Český humanistický básník, profesor a rektor Karlovy university.
Syn chudého rolníka Martina Kumpána z Vodňan navštěvoval nejdříve školy v Klatovech, Domažlicích a Jihlavě, pak vystudoval pražskou universitu a v roce 1596 se stal mistrem svobodných umění. Po studiích působil na městských školách v Praze a Kutné Hoře. Poté byl povolán jako profesor na pražskou universitu.
Učil řecký a latinský jazyk a literaturu, někdy též české dějiny. Několikrát byl děkanem, prorektorem i rektorem university. Byl oblíbeným učitelem a zastáncem universitních reforem.
S literární činností začal již jako student. Psal většinou latinsky, někdy i řecky. Největší ohlas mělo jeho přebásnění starozákonních Davidových žalmů Posvátné ódy do latiny (1611-12). Vedle duchovní poezie skládal také básně příležitostné a historické. Ve verších napsal české dějiny (Cechias, 1616) a českou historickou tematiku obsahuje i divadelní hra Bretislaus (1614). Jeho básně se vyznačovaly především formální dokonalostí a Campanus patřil ve své době k nejznámějším, nejplodnějším a všeobecně uznávaným latinsky píšícím básníkům v Čechách.
Byl přívržencem kalicha, ale ve stavovském povstání 1618-20 se příliš neangažoval. Složil sice oslavnou báseň na Fridricha Falckého, ale pod dojmem smrti své dcerky a zpustošení rodného města psal spíše verše plné pokory, dovolávající se Boží prozřetelnosti (Elegie o strachu a Prosba o mír z roku 1618).
Po bělohorské porážce hrozilo universitě jako jednomu z center odboje pohlcení jezuity nebo úplná likvidace. Campanus (jako rektor a pak prorektor) vyvinul velké úsilí k záchraně university i k tomu, aby na ní mohl za změněné situace dál působit. Nechtěl jako někteří jeho kolegové dělat kariéru, ani jako jiní emigrovat, ale ani živořit v ústraní jako ti, kteří pro věrnost kalichu museli universitu opustit. Neuměl si představit jiný úděl než učit na universitě, se kterou srostl a kterou miloval. Proto se v listopadu 1622 zřekl veřejně své víry a přestoupil ke katolictví. Přátelé mu měli jeho přestup za zlé a universitu stejně neuchránil. Několik dní po Campanově konverzi převzal Karlovo vysoké učení rektor jezuitské koleje P. Coronius. Zdrcen žalem Campanus o měsíc později zemřel. Pohnuté osudy Mistra Campana zpracoval ve stejnojmenném románu Z. Winter.
(Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918)